Archiv pro štítek: Úvahy/haiku

Střípky z Krušných hor


1. Kaplického knihovna stojí uprostřed lesa kousek od hranic s Německem
2. Nejlepší běžkovačka s minimem lidí na stoprocentně upravených tratích je u Klínů
3. I kolem přehrady Fláje se dá běžkovat – dětské 4km, dospělé klidně delší
4. Osmileťák a desetileťák jsou už běžkovací parťáci (když se jim to prostřídá se sjezdováním, snowboardováním a bobováním)
5. Když už je výlet přestane bavit, tak krom jídla jim náladu zlepší hraní Dračího doupěte
6. Když nevíte co s neběžkovacím dítětem, zapřáhněte se do bobů a dítě táhněte (zn. teplé rukavice pro dítě výhodou)
7. Jestli jste ještě neslyšeli audio knihu Stopařův průvodce Galaxií, skvěle namluvenou Vojtou Dykem, tak na dlouhé cesty autem s dětmi je to vynikající volba, doporučuje pět z pěti členů naší rodiny

Cestování po Jordánsku (nebo kamkoli jinam) s třemi dětmi?

Miluju cestování a zároveň miluju i řád a klid. Dřív jsem se nabíjela především aktivitou a činností, postupně jsem ale zjistila, že i klid mě nabíjí a potřebuji ho. Při cestování s dětmi dosáhnout své dávky klidu není vůbec jednoduché, na obvyklé rituály k doplnění energie zbývá mnohem méně času. 

Takže vždycky při cestování s rodinou, i teď tady v poušti u beduínů, se neubráním myšlenkám, jestli má vůbec smysl s dětmi vyrážet daleko od domova. Jejich časté pošťuchování, dohadování a pofňukávání té nejmenší mě dokáže docela vyčerpat. Navíc se mi jako matce vkrádají do hlavy i různé obavy – např. jestli je v pořádku, že cestujeme do Petry čtyři dny po záplavách, během nichž byla část území evakuována, po noci strávené v poušti kdy přes hodinu pršelo a nad Petrou visí mraky…

Ale je to všechno zkouška – pro rodiče i děti. Když to obě strany zvládnou, všechny to nakonec posílí. A nic na tom nemění fakt, že největším zážitkem z cesty je pro děti beduínský čaj, protože do hrnku můžou dát 6 lžiček cukru, mimoňská skládačka z mekáče od beduína u písečné duny, kapsy narvané kamením z pouště, na dva denáry usmlouvaný nůž, který je úplně tupý a pizza ve Wadi Mousa, protože to je konečně jídlo, které se dá jíst. Pro ně je to v tu chvíli to nejdůležitější a nejzajímavější, a když si vzpomenu na sebe, měla jsem to podobně.

Děti zdánlivě vypadají, že se jich cestování netýká, že je to zas tak moc nebaví a nejlíp by jim bylo doma, nicméně setkání s novými lidmi, jinou kulturou a nádhernou přírodou je opravdu pozitivně ovlivňuje.

A když mám slabou chvilku a jsem přesvědčená, že už příště fakt nikam nejedu, vzpomenu si na můj oblíbený skeč „Travel agent“ od Monty Pythonů a hned je mi líp 😆

 

Páteční shrnutí

Úterý ráno doma:
Já: „Johanne, kde máš tašku s věcma na míčovky?“
On: „Hmmmm, nevím.“
Já: „Před týdnem jsi šel na oslavu narozenin Bena, nenechal jsi to u něj?“
On: „Ne, to ne. Jo, já to vlastně nechal u Bena ve skříňce ve škole.“
Já: „Aha, výborně, tak si to od něj dnes vezmeš až půjdeš na míčovky?“
On: „Dobrej nápad.“

Úterý odpoledne:
Já: „Johanne, mám radost, že od začátku školního roku si nic neztratil, sice občas něco někde zapomeneš, ale zlepšuje se to. Hurá, máš věci z míčovek v tašce. Ale kde máš věci z plavání?“
On: „No, nevím. Jo, asi jsem je zapomněl ve třídě.“
Já: „A kde máš svačinový box?“
On: „Jo, on zůstal v tašce s plaváním.“
Já: „Co to máš za věci v té tašce na míčovky, to jsou věci na tělocvik, ne?“
On: „No vy jste mi ráno nedali věci na míčovky, tak jsem si vzal sebou tělocvikový.“
Já: „Vždyť máš věci na míčovky u Bena ve skříňce.“
On: „No jo vlastně.“
Já: „Takže zítra si vezmeš od Bena věci na míčovky, které odneseš domů, tělocvik necháš ve škole, přineseš svačinový box a hlavně to plavání, aby úplně nezplesnivělo.“

Středa odpoledne:
Já: „Johanne, hurá máš věci na míčovky doma a tělocvik zůstal ve škole. Kde máš svačinovej box?“ On: „Měl by bejt v tašce s plaváním.“
Já: „Tam ale není.“
Petr: „Když jsem Johanna vyzvedával, říkal, že plavání nikde nenašel, ale náš rozhovor náhodou zaslechla paní vrátná a vytáhla Johannovo plavání, které den před tím našla dole u šaten a vysušila.“
Já: „No hurá, Johanne, tak zítra prosím přines svačinový box.“

Čtvrtek odpoledne:
On: „Mami, mám dvě zprávy. Dobrá je, že jsem našel svačinový box, špatná je, že jsem v nějaké třídě nechal láhev s pitím a klíče s čipem. No a tašku a bundu mám zamčenou ve skříňce….“

…..TO BE CONTINUED……