Archiv pro štítek: Úvahy/haiku

Střípky z Krušných hor


1. Kaplického knihovna stojí uprostřed lesa kousek od hranic s Německem
2. Nejlepší běžkovačka s minimem lidí na stoprocentně upravených tratích je u Klínů
3. I kolem přehrady Fláje se dá běžkovat – dětské 4km, dospělé klidně delší
4. Osmileťák a desetileťák jsou už běžkovací parťáci (když se jim to prostřídá se sjezdováním, snowboardováním a bobováním)
5. Když už je výlet přestane bavit, tak krom jídla jim náladu zlepší hraní Dračího doupěte
6. Když nevíte co s neběžkovacím dítětem, zapřáhněte se do bobů a dítě táhněte (zn. teplé rukavice pro dítě výhodou)
7. Jestli jste ještě neslyšeli audio knihu Stopařův průvodce Galaxií, skvěle namluvenou Vojtou Dykem, tak na dlouhé cesty autem s dětmi je to vynikající volba, doporučuje pět z pěti členů naší rodiny

Cestování po Jordánsku (nebo kamkoli jinam) s třemi dětmi?

Miluju cestování a zároveň miluju i řád a klid. Dřív jsem se nabíjela především aktivitou a činností, postupně jsem ale zjistila, že i klid mě nabíjí a potřebuji ho. Při cestování s dětmi dosáhnout své dávky klidu není vůbec jednoduché, na obvyklé rituály k doplnění energie zbývá mnohem méně času. 

Takže vždycky při cestování s rodinou, i teď tady v poušti u beduínů, se neubráním myšlenkám, jestli má vůbec smysl s dětmi vyrážet daleko od domova. Jejich časté pošťuchování, dohadování a pofňukávání té nejmenší mě dokáže docela vyčerpat. Navíc se mi jako matce vkrádají do hlavy i různé obavy – např. jestli je v pořádku, že cestujeme do Petry čtyři dny po záplavách, během nichž byla část území evakuována, po noci strávené v poušti kdy přes hodinu pršelo a nad Petrou visí mraky…

Ale je to všechno zkouška – pro rodiče i děti. Když to obě strany zvládnou, všechny to nakonec posílí. A nic na tom nemění fakt, že největším zážitkem z cesty je pro děti beduínský čaj, protože do hrnku můžou dát 6 lžiček cukru, mimoňská skládačka z mekáče od beduína u písečné duny, kapsy narvané kamením z pouště, na dva denáry usmlouvaný nůž, který je úplně tupý a pizza ve Wadi Mousa, protože to je konečně jídlo, které se dá jíst. Pro ně je to v tu chvíli to nejdůležitější a nejzajímavější, a když si vzpomenu na sebe, měla jsem to podobně.

Děti zdánlivě vypadají, že se jich cestování netýká, že je to zas tak moc nebaví a nejlíp by jim bylo doma, nicméně setkání s novými lidmi, jinou kulturou a nádhernou přírodou je opravdu pozitivně ovlivňuje.

A když mám slabou chvilku a jsem přesvědčená, že už příště fakt nikam nejedu, vzpomenu si na můj oblíbený skeč „Travel agent“ od Monty Pythonů a hned je mi líp 😆