Archiv autora: Rawberry

Přírodní laboratoř aneb zelenina nekouše

Pořádám pro děti jednorázové workshopy o zelenině – učíme se  rozdělovat zeleninu podle druhů, představujeme si méně známé druhy, nahlížíme do historie pěstování, řekneme si zajímavé perličky a zároveň si vytvoříme živé obrázky – vykrájené z plátků zeleniny a špaget z okurek a cukety. Barvíme přírodně, např. šťávou z řepy, červeného zelí a kurkumy. Obrazy můžeme klidně po skončení tvoření sníst.

Dnes jsme tvořili ve třídě 2.B. Díky všem malým umělcům.

 

Zeleninová krajina

Zeleninová krajina
Obrázek 1 z 8

Cestování po Jordánsku (nebo kamkoli jinam) s třemi dětmi?

Poslední dobou hodně ve svém životě zpomaluji a cestování neznámými destinacemi s dětmi je pro mě aktivita, při které zatím neumím plně zapojit rituály a mechanismy k doplnění energie.

Takže mi došlo, proč při cestování s rodinou, i teď tady v poušti u beduínů na mě dolehne, že cestovat patrně vůbec nechci a už vůbec ne s dětmi. Pošťuchování, dohadování a rozmrzelost mě (když se nechám) dokáže pěkně odradit a vyčerpat. Madam zodpovědnost mi navíc do hlavy vnáší různé neklidy a obavy: např. jestli je v pořádku, že cestujeme do Petry čtyři dny po záplavách, během nichž byla část území evakuována, po noci strávené v poušti kdy přes hodinu pršelo a nad Petrou visí mraky…

Ale je to všechno zkouška – pro rodiče i děti. Když to obě strany zvládnou, všechny to nakonec posílí. A nic na tom nemění fakt, že největším zážitkem z cesty je pro děti beduínský čaj, protože do hrnku můžou dát 6 lžiček cukru, mimoňská skládačka z mekáče od beduína u písečné duny, kapsy narvané kamením z pouště, na dva denáry usmlouvaný nůž, který je úplně tupý a pizza ve Wadi Mousa, protože to je konečně jídlo, které se dá jíst. Pro ně je to v tu chvíli to nejdůležitější a nejzajímavější, a když si vzpomenu na sebe, nebyla jsem jiná.

Děti zdánlivě vypadají, že se jich cestování netýká, že je to zas tak moc nebaví a nejlíp by jim bylo doma, nicméně setkání s novými lidmi, jinou kulturou a nádhernou přírodou je opravdu pozitivně ovlivňuje a stojí za to překousnout jejich občasné podráždění, únavu a rozpustilost.

A když mám slabou chvilku a jsem přesvědčená, že už příště fakt nikam nejedu, vzpomenu si na můj oblíbený skeč „Travel agent“ od Monty Pythonů a hned je mi líp 😆

 

Páteční shrnutí

Úterý ráno doma:
Já: „Johanne, kde máš tašku s věcma na míčovky?“
On: „Hmmmm, nevím.“
Já: „Před týdnem jsi šel na oslavu narozenin Bena, nenechal jsi to u něj?“
On: „Ne, to ne. Jo, já to vlastně nechal u Bena ve skříňce ve škole.“
Já: „Aha, výborně, tak si to od něj dnes vezmeš až půjdeš na míčovky?“
On: „Dobrej nápad.“

Úterý odpoledne:
Já: „Johanne, mám radost, že od začátku školního roku si nic neztratil, sice občas něco někde zapomeneš, ale zlepšuje se to. Hurá, máš věci z míčovek v tašce. Ale kde máš věci z plavání?“
On: „No, nevím. Jo, asi jsem je zapomněl ve třídě.“
Já: „A kde máš svačinový box?“
On: „Jo, on zůstal v tašce s plaváním.“
Já: „Co to máš za věci v té tašce na míčovky, to jsou věci na tělocvik, ne?“
On: „No vy jste mi ráno nedali věci na míčovky, tak jsem si vzal sebou tělocvikový.“
Já: „Vždyť máš věci na míčovky u Bena ve skříňce.“
On: „No jo vlastně.“
Já: „Takže zítra si vezmeš od Bena věci na míčovky, které odneseš domů, tělocvik necháš ve škole, přineseš svačinový box a hlavně to plavání, aby úplně nezplesnivělo.“

Středa odpoledne:
Já: „Johanne, hurá máš věci na míčovky doma a tělocvik zůstal ve škole. Kde máš svačinovej box?“ On: „Měl by bejt v tašce s plaváním.“
Já: „Tam ale není.“
Petr: „Když jsem Johanna vyzvedával, říkal, že plavání nikde nenašel, ale náš rozhovor náhodou zaslechla paní vrátná a vytáhla Johannovo plavání, které den před tím našla dole u šaten a vysušila.“
Já: „No hurá, Johanne, tak zítra prosím přines svačinový box.“

Čtvrtek odpoledne:
On: „Mami, mám dvě zprávy. Dobrá je, že jsem našel svačinový box, špatná je, že jsem v nějaké třídě nechal láhev s pitím a klíče s čipem. No a tašku a bundu mám zamčenou ve skříňce….“

…..TO BE CONTINUED……

Rychlé zhodnocení mého pobytu ve tmě

5 nocí a 4 dny v naprosté tmě (nikde žádná kontrolka, průsak, průnik – prostě jen černočerná tma – všechno a nic v jednom – krásná, hebká, přátelská, všeprostupující tma tmoucí)

14 ledových sprch
1200 poklon (okleštěná verze Pozdravu slunci)
4 „animáky“ vyprodukované pomocí psychoterapeutické metody Focusing
1 výborná bajka s poučením  o lišce, medvědovi a atletických vlcích
nepočítaně publikovatelných a dva nepublikovatelné sny
mnoho hodin skvělé hudby od hrdelních zpěvů odněkud z Tuvy až po krásné romantické árie od Mozarta, Pergolesiho a dalších mistrů (snad na mě nevlítne OSA, to bych se nedoplatila)
1 autorská píseň o trudném osudu Hanče a Vrbaty
1 autorská píseň o oslavě mravence a jeho schopnosti ubránit se prokrastinaci
1 scénický (velmi dramatický) rozhovor
1650 meditací útočiště (slavnostní dokončení celého cyklu 11 111 opakování proběhlo včera za mých bujarých ovací – to co někteří mají hotové za dva víkendy – prý – tak mě trvalo celé 4 roky, ne nadarmo mám doma meditační polštářek posetý barevnými šneky)
2 údery do holeně o bok postele (pokaždé při nedostatečně vědomé chůzi)
1 hořká čokoláda, 3 výborné polévky, 5 zeleninových jídel, 2 saláty, 2 raw tyčinky, 1 ďábelsky dobrý domácí raw dezert, litry čaje, ovoce, malý pytlík kešu oříšků
1 hodně živý sen, brrr
3 světelné klamy a chiméry
odpočinek, regenerace, nalezení rovnováhy

za sebe můžu doporučit, ale zároveň asi ne každému – z minulého turnusu prý odešli všichni dřív, někteří prchali bez rozloučení. Já se ráno přivítala s místním psomedvědem, obřím měsícem a nepopsatelným rozbřeskem. Cesta se čtyřmi přestupy už byla totální brnkačka.

Děkuji mým úžasným kamarádům, kteří mi tento skvělý dárek vymysleli a umožnili a hlavně svému skvělému muži, že mě s radostí pustil a celou dobu se tak pěkně postaral o děti

Marta, která se otřela o tmu a díky ní zase svítí